Poměr vosku, pryskyřice a oleje a výroba voskovací směsi

Jestli si o něco opravdu hodně píšete, tak o poměr vosku, pryskyřice a oleje při přípravě voskovací směsi.

Jak už jsem mnohým z vás odpověděla v mejlu nebo ve zprávě, nejsem člověk přesných návodů a věta "Nemusíš přesně, stačí přibližně" z filmu Nuda v Brně je jak ušitá na mě. První člověk, který ze mě doloval, jak to na gram přesně dělám, byl můj tatínek, když jsem se vracela do práce a on za mě voskování přebíral, a já jsem ho - chemického inženýra, který i suroviny na salát krájí podle pravítka a ingredience do zálivky odměřuje pipetou, ničila údaji jako "do oka", "do zhoustnutí", "podle konzistence". Abych to zkrátila, nakonec jsem si pořídila odměrku, váhu a notýsek a údaje o množstvích zaznamenala v gramech. Jako vždy uvádím dopředu, že tento postup funguje nám a že to není zaručený návod, se kterým budete všichni spokojeni. Pryskyřice je například velmi aromatická a lepivá a každému nevyhovuje, když je jí ve směsi hodně. Každá surovina je pokaždé trochu jiná, jde o přírodní složky, které se sbírají sezóně a jejich přesné složení je odvislé o počasí v roce sběru. Voskování ubrousků samo o sobě je docela alchymie a údaje o poměrech berte jako orientační. Každá nová várka směsi, kterou připravujem, je individuální a stává se, že přidáme víc vosku nebo oleje, aby byla konzistence a barva podle našich představ.  (Kdyby někoho zajímal fotopostup na výrobu většího množství voskovací směsi, najdete ho u mě na instagramu mezi uloženými stories).

Můj poměr: 

vosk 55-60%

pryskyřice 35%

olej 5-10%

Příklad ze života: na 1 kilo hotové směsi

vosk 550 g

pryskyřice 350g

olej 100 g

Je důležité mít na paměti, že vosk je hlavní složkou a nemělo by ho nikdy být míň než polovina. Pryskyřice dává ubrouskům lepivost a stabilizuje vosk v látce. Já lepivé ubrousky miluju ze všeho nejvíc, pokud ale máte raději vůni vosku a lepivosti vám stačí jen kapka, můžete na úkor pryskyřice podíl vosku zvýšit.

  Olej ubrousky zvláčňuje, aby nebyly tuhé a nepoddajné a nelámaly se. Díky oleji se bude s ubrouskem dobře manipulovat, i když ho právě vytáhnete třeba z lednice.  Pokud ale žijete ve Spojených arabských emirátech a chcete ubrousky nosit hlavně na výlety s velbloudy, můžete oleje  ubrat, protože by ubrousku v horku díky oleji povolily až moc. Vysoký podíl oleje v ubrouscích taky může způsobovat plesnivění, což se stává hlavně u pytlů na pečivo, pokud se v nich opakovaně zapařujou drobky. 

Prostě, jak říkám, je to alchymie a je dobré odrazit se od středového poměru 55:35:10 a zkoušet, co vám samotným nejlíp vyhovuje. 

A jak vlastně vosk, pryskyřici a olej do plátna ve správném poměru dostat? Nejlepší je roztopit vosk ve vodní lázni a další suroviny do něj postuponě přimíchávat. Nejprve pryskyřici a nakonec olej.

Já vše dělám ve starém mlíkači s dvojitým dnem, který jsem sehnala za hubičku na blešáku, na youtube jsem ale viděla frajery, kteří směsi připravují ve starém elektrickém hrnci na pomalé vaření (kdybyste to chtěli googlovat, anglicky se tomu říká crock pot). Pryskyřice, jakou vidíte tady nahoře na fotce a se kterou jsme pracovali na začátku našich pokusů, se ve vosku rozpouští pomalu a je dobré ji nejprve roztlouct v hmoždíři, nebo si koupit pryskyřici už nadrcenou, práškovou. O pryskyřici píšu hodně podrobně zde, pokud vás téma zajímá, rozhodně doporučuju přečíst. 

K samotnému voskování používáme metodu nanášení štětcem a zapékání v troubě. Videonávod nemám, ale můžete si pustit záznam z Dobrého rána, kde jsem ubrousky přesně touhle metodou voskovala naživo, nebo projet youtube, návodů jsou tam mraky.  Pryskyřici i vosk můžete obvykle koupit u nás na Fleru, momentálně jsme dost vybrakovaní, protože chceme používat jen osvědčené zdroje a jak se nedá svobodně jezdit přes hranice, nemáme si jak předávat suroviny od našich ověřených dodavatelů. Ale až bude zase líp, oboje určite naskladníme. Tak to by asi bylo k tématu všechno. Kdybch nezodpověděla nějakou vaši všetečnou otázku v textu, klidně mi napište, až se k tomu dostanu, článek doplním. 

Sběr a čištění pryskyřice v domácích podmínkách

 Kdyby vás taky přepadla touhla hrát si na středověk, kdy se roztopenou smůlou léčilo i mučilo, třeba vám k něčemu bude postup, jak pryskyřici sbírám a zpracovávám já. K voskování se nejlépe hodí pryskyřice ze statných borovic čeledi Pinaceae, které v českých luzích a hájích člověk příliš často nepotká. Borovicím se ale výborně daří v zemích jako je Francie, Portugasko či USA, což jsou spolu s Čínou jedni z hlavních vývozců pryskyřice ve světě. Člověk by žasnul, v čem všem pryskyřici najdete, netušila jsem, že je třeba i v náplastech. Na dovolené jak ve Francii, tak v USA se mi podařilo najít a nasbírat krásné velké kusy pryskyřice. Naleziště jsou tak fascinující, že jsem jedno z nich natočila na video, koukněte se.

Když je pryskyřice nasbíraná, vypadá zhruba takhle. Je v ní spousta larviček, jehličí a všeho možného, čeho je potřeba se zbavit.

Pryskyřici zásadně zpracovávám na chalupě v dílně a používám k tomu nádobí a hadry, které nemají jiné využití. Je to práce sajrajtoidní jako blázen a jak vám to někam kápne, pryč to snadno nedostanete. Můj postup je syntézou několika dnů sjíždění různých návodů na čištění pryskyřice na blozích a youtube kanálech a určitě to není jediný správný způsob. Předávám ho proto, že mně funguje.

Co k čištění používám:

- starý hrnec 

- zavařovací sklenici

- staré sítko

- staré třičko

 - klacek z lesa na míchání

Postup: 

Smůlu se vším možným, co se v ní schovalo od jehličí po hmyz, přesypejte do zavařovačky. Někdy je pryskyřice v přírodě sama dost lepkavá a vyplatí se ji do nádoby, ve které ji budete rozpouštět, rovnou i sbírat. Můžete samozřejmě sbírat a používat smůlu z různých stromů, na voskování ubrousků, kvůli kterému na můj blog nejčastěji chodíte, se ale hodí jen borová pryskyřice (Proč, to vysvětluju v minulém postu.). Ta se používá i při výrobě mastí a různých kosmetických přípravků nejčastěji. Místo zavařovačky můžete použít třeba prázdnou konzervu, nebo jinou nádobu, kterou bude později možné použít na vodní lázeň. 

1. Pryskyřici rozpustěte ve vodní lázni, a až povolí vyberte z ní nějvětší kusy nečistot. Pomůže, když použijete vyšší hrnec nebo nižší nádobu na pryskyřici. Kombinace zavařovačka a kastrol, kterou jsem použila při focení, nefunguje úplně ideálně. Pryskyřice nebude nikdy úplně tekutá, stačí, aby byla tak povolená, že z ní půjdou věci dobře vytahovat a půjde z nádoby dobře překlopit. Pokud vám přijde, že v pryskyřici vlastně žádné nečistoty nemáte, můžete první krok vynechat. 

2. Povolenou pryskyřici vyškrabte do starého hadru. Přidejte k ní několik kamínků a naběračku, lžíci, klacek nebo nějaký jiný dlouhý předmět, za který budete balíček s pryskyřicí moci držet při vaření. Kamínky se do pryskyřice přidávají proto, že jsou těžké a při vaření ve vodě pomůžou smůle oddělit se od přírodnin, které jsou na ní ještě nalepené. Já jsem část pryskyřice pro účely focení nalila do starého cedníku, v domnění, že hmotu přecedím. Ó svatá prostoto, pryskyřice v sítku samozřejmě hned ztvrdla, ale nakonec se to ukázalo jako dobrá chyba, protože cedník má dírky a pryskyřice jím při vaření snadno protekla.

3., 4.  Látkový balíček pevně zavažte a znovu vložte do hrnce s vodou. Přiveďte vodu k varu a nechejte v ní pryskyřici vyvařit. Smůla se při varu krásně topí, proniká oky tkaniny do vody a usazuje po stranách a na dně hrnce. 

5. 6.  Lžící nebo třeba kusem polínka vyvařenou pryskyřici z hladiny a okrajů sbírejte a dávejte stranou na přichystanou podložku. Je to trochu, jako když sbíráte mastná oka z polívky. Já jsem jako podložku použila pečící papír, cokoliv, z čeho jdou věci dobře sloupnout, by ale mělo fungovat taky.

7. - 12. Díky obsahu vody je vyvařená pryskyřice matná a vláčná. Pro výrobu např. masti je to konzistence ideální, pryskyřici do voskovací směsi je ale potřeba vody zbavit. Vyvařenou pryskyřici nechejte trochu vychladnou, pak z podloužky sloupněte a opět dejte do kastrolu, tentokrát ovšem BEZ VODY! Na mírném ohni pryskyřici za stálého míchání klackem nebo lžící redukujte tak dlouho, až se voda odpaří a zůstane vám krásná, čitá, jantarově zbarvená hmota. Ještě horkou ji vylijte zpět na pečicí papír a nechte vychladnout. Voila, dílo je hotovo. 

Pokud vám tento postup přijde příliš náročný, koukněte se k nám do obchodu, kde prodáváme pryskyřici už nasbíranou, vyčištěnou, namletou a zabalenou. Jde o stejnou pryskyřici, kterou momentálně používáme na voskování my, koupenou od německého dodavatele. Píšu o ní v jednom z minulých článků.

Tak co, koho z vás to láká a kdo se do sběru a čištění pustí? Anebo už jste se pustili a děláte to jinak? Na vaše tipy a zkušenosti jsem moc zvědavá a budu ráda, když se podělíte.

Batůžky - soutěž

Ná mém instagramu právě běží soutěž o 2 stahovací batůžky z anší dílny, a to až do 18.9. Stahovací batůžek je taková blbinka, bez které si už svůj život nedovedu představit. Nejen, že je multifunkční a poslouží  jako kabelka, pytlík na sport nebo i sáček na špinavé prádlo při několikadenní přespávačce, ale taky nic neváží a zároveň toho docela dost unese a přežije, pokud ho teda nenarvete úplně k prasknutí a neservete mu dvakrát overlokem prošité stehy. I to už jsem totiž viděla. 

Máme v obchodě 4 vzory v barvách našich zero waste sad na nákup bez obalu. Takový batůžek a zw sada spolu fungujou jako moc pěkný dárek pro někoho, koho máte rádi. Nejsem zrovna módní divoch a milovník výstřelků a sama chodím s modrobílým batohem dole na fotce, kdyby mi ale bylo znovu 20, určitě bych nosila batůžek s barevnou zeleninou, protože je výrazný. A něco o vás říká. Třebaže to s tím ovocem a zeleninou myslíte vážně, nebo že byste to s ním chtěli myslet vážně a potřebujete něco, co na vás párkrát denně vykoukne a připomene vám to, že jste dneska té zdravé stavě zatím tolik nedali, tak ať s tím raději bleskově něco děláte. A nebudete přitom muset kouknout na mobil.

Můj batůžek si často bere muž, protože má rád modrou, a taky syn, protože má ve věcech bordel a odchází většinou na poslední chvíli, a můj ukázněný batůžek visí spořádaně na svém háčku na dveřích a čeká, až se někam půjde, takže proč by syn něco složitě hledal, když beztak spěchá a po tom mém stačí jen sáhnout. A mně to nevadí, protože jsem nejšťastnější, když se věci používají a žijou si svým vlastním životem. 

Stahovacích batůžků je všude mrtě, ale pokud doma ještě žádný nemáte a přáli byste si ho, můžete zapojit do soutěžě. Bacha, do slosování půjdou jenom hlasy tech, kteří budou hlasovat pod soutěžním příspěvkěm na instagramu, což je tento.  

Jo a ještě jedna poznámka k tomu používání stahovacího batůžku jako pytle na špinavé prádlo - víte jaký nejgeniálnější pytel na prádlo jsem zatím kdy viděla? Povlak na polštář, který má kamarádka Eva dětem balí na tábor do kufru. Do povlaku dáte všechno! Jedním slovem geniální. Co vy, nemáte taky nějaký super tip? Jestli jo, tak sem s ním, takové tipy mě totiž baví nejvíc.

 

Proč k vosku přidávat pryskyřici?

Kdo ke mně na blog chodí delší dobu, možná si pamatuje, že na začátku naší voskovací cesty (ano, to byly ty šílené momenty, kdy jsem se voskovací směs snažila do látky zafénovat a místo kokosového oleje jsem směs zjemňovala fermeží) jsem se řídila tím, že včelí vosk na výrobu voskovaného ubrousku bohatě stačí a že není nutné zatěžovat se sháněním pryskyřice a experimentovat s oleji. Svou domněnku jsem ověřila pokusem, kdy jsem si koupila originální Bee's Wrap, nějakou dobu jsem oba ubrousky používala a nakonec shrnula své poznatky do článku, který najdete tady. Po pěti letech používání voskovaných ubrousků ale prohlašuju, že ubrousky s pryskyřicí jsou lepší. Jsou trvanlivější a lépe odpovídají tomu, jak chci věci používat.  Práce s pryskyřicí má i svá negativa, zvlášť pokud chcete ubrousky vyrábět na prodej, protože pryskyřice něco stojí a taky do hry vstupuje další surovina, která by měla být certifikovaná pro styk s potravinami (o certifikaci chystám samostnatný článek), ale podle mě se to vyplatí a má to velký smysl.

Čas jsou peníze

Je potřeba si říct, proč voskované ubrousky člověk vůbec vyrábí a používá. Mně jde hlavně o to, snížit spotřebu obalových materiálů v domácnosti. Nevím, jakou zkušenost jste udělali vy, ale pro mě pořád zůstává pravdou, že z hlediska úspory času a celkové efektivity provozu pětičlenné rodiny s oběma rodiči pracujícími na plný úvazek, jsou věci na jedno použití - a teď mě klidně ukřižujte - nepřekonatelné. Na stupně vítězů bych je postavila v pořadí 1) papírové utěrky 2)  alobal/fólie, 3) ziplockový sáček. Tito neekologičtí pomocníci vám nepřidají žádný úkol navíc, tedy pokud jste dobře zorganizovaní, máte jich doma stále velkou zásobu a členové rodiny jsou dobře vycepovaní. Taková neekologicky zabalená svačina do školy, jejíž obaly i se zbytky jedlíci hned po konzumaci odloží do odpadkového koše mimo domov, po sobě nezanechá žádné stopy a při přípravě jídla na další den není třeba nic hledat, vysypávat, vyškrabávat, omývat, sušit, ani se rozčilovat, že děcko krabičku na jídlo nebo jiný znovupoužitelný obal zase někde ztratilo. 

Z hlediska tvorby odpadu je ale taková pětičlenná rodina, jejíž členové se denně stravují mimo domov, taky dost efektivní, kdo má chabou představivost, tomu sem dám fotku ze série Grega Segala Seven Days of Garbage, ve které se členové různých domácností nechali vyfotit v odpadcích, které sami vyprodukovali za týden. 

Ano, hledání alternativ skutečně je na místě, je to sice místy opruz a častožrout, ale tak to prostě někdy je. A tak se dostáváme k tomu, proč do voskovaných ubrousků přidávat pryskyřici a olej. Ubrousek s voskem totiž taky chleba dobře zabalí a funguje víceméně úplně stejně dobře jako ubrousek se směsí. Velkým problémem je ale jeho životnost a vím, o čem mluvím. Ubrousek s voskem, u kterého byl navíc špatně zvolený odstín látky, je na vyhození kolikrát i za měsíc, zatímco tmavší, vzorovaný ubrousek s pryskyřicí vydrží pěkný i funkční několik let. 

Prasklinky, drolení, barevné změny

Různé vosky mají různou teplotu tání a včelí vosk ji má poměrně nízkou. Povolí už při teplotě kolem 35 stupňů a taje při 65. Představte si,  že je ubrousek například přes noc v lednici, a následně přes den v horkém batohu cestou na výlet.  Změny teplot přispívají k tomu, že se v místech, kde je ubrousek poskládaný, začnou při manipulaci tvořit drobné prasklinky a vosk se začne pomalu ale jistě odlupovat.  Na fotce je to hezky vidět. 

Na místech s porušenou vrstvou vosku se také poměrně rychle začnou objevovat skvrnky od potravin, což je dobře vidět na světlém ubrousku. Ubrousek sice funguje dál, ale už není tak hezký, a po nějakých 6 - 12 měsících vypadá tak, že člověk ani nemá chuť ho oživovat nebo převoskovávat, kór když je to například ubrousek pro dítě, které v něm má nosit svačinu do školy. To ho človek raději rovnou nastříhá a hodí do kompostu (ubrousek, ne dítě).

Ubrousek se dá takzvaně převoskovat a celistvost vrstvy vosku se dá obnovit tak, že ubrousek strčíte na plechu s pečícím papírem do trouby a zahřejete na 100 stupňů, případně ho před strčením do touby můžete posypat čerstvým nastrouhaným voskem. To se vám ale chce tak jednou ročně, a ne po objevení jedné malé prasklinky nebo několika flíčků.

A tady pomůže pryskyřice

Pryskyřice má podstatně vyšší bod tání než vosk a obecně mnohem méně reaguje na změny teploty. Vosk se díky ní zpevní a stane se stabilnějším a teplu odolnějším. Pokud ho myjete v teplé vodě, ani se nehne a nezačne se drolit, protože lepivá a tvrdá pryskyřice ho drží a nepustí. Její lepivost taky zajístí, že jsou ubrousky přilnavější a výborně drží jak na nádobách, tak samy na sobě. 
Na obrázku vidíte ubrousek používaný zhruba stejně dlouho jako ubrousky na předešlých fotkách, který nebyl nikdy převoskovaný a používám ho několikrát týdně. Sklady jsou na něm taky patrné, ale jsou pružné a nic se z nich nedrolí. 

Jakou pryskyřici použít

Pryskyřice neboli smůla je něco jako krev, která vytryskne ze dřeva, pokud se stromu poškodí kůra. Pryskyřice ránu zalepí a zabrání tak, aby se pod kůru dostalo něco, co tam nemá co dělat, třeba kůrovec :) Když úplně ztvrdne, stane se z ní jantar.  Produkují ji všechny dřeviny, do voskovacích směsí se ale přidává pryskyřice z borovice. Někdy se jí říká burgundská smůla a  používá se také v léčitelství, jako kadidlo nebo jako kalafuna k ošetření smyčců. Borovicová pryskyřice má pro výrobu voskovací směsi tu správnou tvrdost, rozpustnost, kyselost, barevnost i aromatické vlastnosti a protože se různé druhy borovic v Evropě hodně vyskytují, je i dobře dostupná. 

Často se mě na zdroje pryskyřice ptáte v domnění, že mám nějaký tajný zdroj, ale vězte, že jsme hobby provoz s velice malým  odběrem zboží a tedy i malým objemem výroby. Pryskyřici kupujeme úplně neekonomicky ze maloobchodní ceny v německých prodejnách s ezoterikou nebo v bylinkářstvích, v minulosti jsme nakoupili třeba na eBay či na Amazonu. Výhodou nákupu v kořenářských  obchodech je, že je pryskyřice atestovaná německým Cechem bylinkářů a kořenářů, takže se ji člověk nemusí bát použít na výrobek, který má přijít do styku s jídlem. My momentálně pracujeme se zbytkovým práškem a odlomky z burgundské pryskyřice, který zbyl po prodeji větších kusů smůly (prodává se např. jako kadidlo).  Pokud si pryskyřici chcete vyzkoušet, ale nechcete moc investovat do hledání zdroje, několik sáčků najdete i u nás na Fleru. Jde o pryskyřici nahoře na fotce. Vězte, že s ní momentálně pracujeme taky, takže je ozkoušená a nejde o žádného zajíce v pytli. 

Ovšem jestli jste, stejně jako já, opravdový diy maniak, můžete si pryskyřici nasbírat a vyčistit doma. Dělala jsem to, jde to a chystám o tom článek.

Na fotce vidíte borovou pryskyřice v surovém stavu vlastnoručně nasbíranou loni v jižní Francii a krom toho, že opravdu úžasně voní, je plná vzpomínek na dobu, kdy jsme si bez roušek jezdili sem tam a pobíhali po plážích...

A prosímvás, sbírejte jen pryskyřici z borovice, zkoušela jsem vyrábět směs i ze smrkové smůly a skutečně to nejde, má jiné složení a jinou teplotu tání, ve vosku se škvaří, nechává na látce šmouhy a ubrousky jsou nepříjemně cítit. 

Proč nesmí chybět olej!

Pokud do pryskyřice jdete, nesmíte zapomenout na olej. Pryskyřice má tu vlastnost, že je pevná až moc a ubrousky navoskované voskem s pryskyřicí jsou příliš tuhé a nepoddajné. Taková skoro prkénka. Proto je ve směsi olej, který tvrdost zmírní a ubrousek zpružní. Co se výběru olejů týče, nevyzkoušela jsem jich moc a necítím se být povolána k tomu o nich nějak sáhodlouze psát. Výrobci ubrousků většinou pracují s jojobovým olejem, mně přišel příliš exotický a nedostupný, takže jsem ho experimentálně nahradila  kokosovým olejem z Alnatury, u kterého jsem zůstala dodnes. Narozdíl od jojobového oleje má specifickou vůni, ta ale z voskovací směsi rychle vyprchá  a hotové ubrousky voní krásně lesem a medem.

Kdyby vás k tématu ještě neco zajímalo, pište do komentářů nebo mejl, jak budu moct, odpovím.

Voskovaný ubrousek - koupit, nebo vyrobit doma?

Na otázku, jestli si ubrousek koupit nebo navoskovat doma, je překvapivá odpověď: Obojí! Většinou to chodí tak, že si první ubrousek koupíte nebo ho dostanete jako, a buď se vám neosvědčí, takže nic, anebo  záhy zjistíte, že je skvělý, že jich budete potřebovat víc, a začnete koketovat s myšlenkou, že si je doma navoskujete sami. 

Sama jsem plátno začala voskovat před 5 lety a musím říct, že jsem dodnes žádný lepší obal na namazaný chleba, čerstvé pečivo a nakrojenou zeleninu v lednici nenašla, a to jsem teda vyzkoušela kde co.

Investovat do shánění propriet a kontaminovat si kuchyni voskem se vyplatí opravdu jen tehdy, pokud víte, že vám ubrousky vyhovují a že je budete rádi používat, nebo pokud jste diy maniaci, kteří si potřebují všechno vyzkoušet ať se děje, co se děje, což naprosto chápu, protože to v sobě mám taky. Nechci sýčkovat, ale píšu to sem hlavně proto, že voskování je lepkavá a špinavá práce a jestli si nasyslíte látku a vosk, které vám pak budou dalších 10 let strašit někde ve skříni, je rozhodně lepší si pár ubrousků koupit a ubrouskový park jednou za pár let obnovovat. 

Jak při nákupu správně vybrat

Ať už vyrobit nebo koupit, vzor vás bude zajímat vždycky. Nabídka voskovaných ubrousků na trhu zažívá boom a my už zdaleka nejsme jediní výrobci, což je super. Při výběru ubrousků hraje hlavní roli dyzajn a nabídka motivů je díky rozličnosti výrobců přepestrá. Já vím, že ty světlounké ubrousky jsou tak něžné a hezké, ale dejte na mě a vybírejte si vždy takové vzory, které odpovídají barevnému složení vašeho průměrného jídelníčku. Syté a tmavší odstíny se zaslouží o to, že nedojde k barevným změnám a vy budete svůj ubrousek dlouho rádi používat. 

O tom, jaký je rozdíl mezi ubrousky s pouhým včelím voskem, nebo i s pryskyřicí a olejem, bude příští týden samostatný článek, při první koupi bych ale určitě sáhla po brousku s pryskyřicí, protože ten vydrží podstatně, podstatně déle. 

Voskování doma - co je potřeba vědět dopředu

Pořád je vás ale hodně, kteří to doma zkoušíte, a dotazů na voskování ubrousků, na směs vosku s pryskyřicí a zejména na pryskyřici samotnou se mi v mejlu a na instagramu objevuje tolik, že jsem se rozhodla připravit pro vás rovnou několik článků, které by vám mohly pomoct. Vycházím v nich z vašich konkrétních dotazů: kde pryskyřici kupuju, jak ji zpracovávám, jestli je certifikovaná pro styk s potravinami, jak ji s voskem správně namíchat a jestli si ji může člověk nasbírat sám v přírodě atd.

Příští týden seriál začne článkem Proč k vosku přidávat pryskyřici? 

Vosk na zkoušku nebo na převoskování staršího ubrousku stejně jako pryskyřici pro domácí experimentování najdete na našem Fleru. Jde o stejné suroviny, se kterými momentálně s tatínkem pracujeme i my, takže by i u vás měly vést ke stejnému výsledku.

Jestli vás téma zajímá, doporučuju vám sledovat můj instagram @voskovane_ubrousky, kde se voskování věnuju částečně soustavně a částečně nárazově, zkrátka, jak mi čas dovolí. Zatím se mějte a voskování 3x nazdar.

Kufr Harry Potter

Kufr z Bradavic jsem chtěla dětem pořídit už před pár lety před odjezdem na tábor v Primarku, ale než jsem se dostala k tomu, abych tam zašla, tak už byly vyprodané. Kristinčina posedlost Harry Potterem neustálé sílí a čekám, že si každým dnem přitáhne domů sovu nebo draka. Je na ní vidět, že pořád tak trochu čeká, že ve schránce najde dopis z Bradavic, takže téma kufr mi v hlavě pořád šrotovalo.

A jak přišla corona a lidi se doma nudili a začali uklízet a vymetli i půdy a sklepy, objevila se nám jednoho dne za barákem hromada odpadu a na ní starý oprýskaný kufr. Několik dní jsem na něj koukala cestou do práce a z práce, protože corona necorona, lidem se zuby kazí furt a zubní laboranti v home officu protézu nevrobí, a hrozně se snažila potlačit myšlenku, že je dobrý nápad ten kufr vzít a udělat z něj Kristince k narozkám bradavický kufr, protože jsem si moc neuměla představit, jak ho budu tajně vyrábět, když děti nechodí do školy a non stop, ale skutečně non stop smrdí doma.



Nakonec došlo na staré dobré ultimátum, "jestli si tě do zítřka nevezme někdo jiný nebo jestli nevyvezou odpad, tak si tě teda vemu", a kufr skončil v našem sklepě.




Po kratší analýze jeho stavu a mé časové kapacity jsem se rozhodla pro jednoduchou akci: půjčím si od Leušky hnědou a béžovou barvu, kterými přetřu vršek, na netu splaším balicí papír případně ubrousky s potiskem Denního věštce, kterými polepím vnitřek, a kufr bude cajk.



Natírání bylo hotvé raz dva, přestože mi s ním pomáhala Leuška, před kterou se nedá jen tak schovat. Lea narozdíl od svých pubertálních sourozenců nevlastní mobilní telefon a většinou se celý den neplánovaných coronaprázdnin netrpělivě těšila na to, co se bude dít, až přijde máma z práce. V tomto bodě bych ráda vyjádřila hluboký obdiv svému muži, který je už od března s dětma doma v homeoffice a ani jednou jedinkrát si nepostěžoval, nevytekl ani se nezbláznil. Když jsem byla doma s dětma já a do práce chodil on, tekla jsem furt a měla jsem dost často, když se vrátil z práce, pěkně blbou náladu.



Ale zpět ke kufru. Balicí papír s potiskem Denního věštce jsem našla jeden jediný na anglickém webu a vůbec se mi nelíbil ani provedením, ani cenou. Navíc objednávat něco v téhle době z Anglie nevypadalo jako dobrý nápad. Naštěstí je dost fanoušků HP, kteří sdílejí své DIY počiny na internetu, takže jsem sehnala několik krásných novinových stránek ke stažení, které jsem si nechala barevně vytisknout v copy centru za rohem.



Pak se teda ukázalo, že Leuščiny akrylátové barvy od Ježíška se z kufru odlupujou a že s tím, co už doma máme, kufr nevykouzlím. Abych to zkrátila, provedla jsem krátkou sondáž něměckého trhu s barvami a koupila něco jako hnědý Balakryl na velké plochy a barvu na letadýlka na rohové krytky a kovové prvky. Musím vám teda říct, že jít do obdchodu pro modeláře a vybírat si z toho miliónu barvných odstínů, je zážitek z ráje. Navíc jsou ty dózičky maličké a stojí jen něco málo přes 2 Euro, a tak člověk hned propočítává, kolik se mu jich vejde do batohu, a v hlavě se mu rojí spousta nápadů, při jakém projektu by mohl ten a ten odstín použít. Chce to být ukázněný a velmi, velmi se krotit. Nakonec jsem 3/4 košíku vyskládala zpátky do regálů a koupila jenom zlatou na zapínání a postranní nýtky a béžový mat a povrchový lesk na rohové krytky. A k tomu pár teňounkých štětečků s přírodním chlupem a lahvičku speciálního ředidla na mytí.



Leušce přišly malé dózičky se zlatou a béžovou stejně úchvatné jako mně a já jsem na vlastní oči viděla, že i štětečkěm velikosti 1 se dají nadělat veliké šmouhy mimo vytýčenou plochu.



Vnitřek kufru jsme nejprve polepily novinama Frankfurter Allgemeine Zeitung, které jsme vytáhly z tříděného odpadu, a na ně nalepily Věštce. Muž ještě přinýtoval kožený řemínek k podpoře horního víka, na víko jsme přilepili a přelakovali logo Bradavic a dílo bylo dokonáno.



Kukička naše byla štěstím bez sebe. Na tábor si kufr sice vzít nemůže, ale má si kam schovat všechny své HP proptiety, kterých se nám doma nashromáždila už pěkná hromada. Long Live J.K.Rowling!